Lov tuleňů v současnosti

17. února 2007 v 11:29 | Bibi

Lov tuleňů v současnosti

V minulosti předkové dnešních Norů lovili tuleně náhodně a udržovali tak rovnováhu v přírodě, bylo zde místo pro člověka i tuleně. Prudký pokles počtu tuleňů nastal až v 2.polovině 20. století, kdy začali být loveni pro obchodní účely. Lov tuleňů v Norsku je omezen na tuleně grónské a čepcoly hřebenaté. Z celkového počtu 7,7 milionu tuleňů v severním atlantském oceánu žije v norské oblasti, kde je lov povolen, 2,5 milionu. Tyto druhy nepatří mezi ohrožené.
Jeden tuleň spotřebuje denně 2,5-3 kg sleďů nebo jiných ryb. Lovci se obhajují tvrzením, že přemnožení tuleňů by příliš snížilo počet zásob ryb (stejným tvrzením se obhajují i při lovu velryb). V severovýchodním Atlantiku tuleň grónský spotřebuje stejný počet ryb, jaký je uloven rybáři. To je důvod, proč je v Norsku povolen lov tuleňů. Platí pravidlo, že zásah do stáda jednoho druhu musí být ovlivněn také počtem zvířat jiného druhu a to platí pro všechna divoká zvířata mimo ohrožené druhy. Aby mělo Norsko dostatek ryb, musí lovit i tuleně, aby se počet ryb příliš nesnižoval. Kvóty pro lov jsou doporučeny třemi institucemi: Council For The Exploration Of The Sea, ICES, Norwegian Institute Of Marine Research.
Druhým důvodem je vědecké tvrzení, že přemnožení může ohrozit zdraví tuleňů. Příroda automaticky začne regulovat jejich počet, bude déle trvat než mláďata dospějí, sníží se reprodukční schopnosti a tuleni snadněji podlehnou různým chorobám. Tuleni grónští a čepcoli hřebenatí navíc začnou hledat potravu na mnohem širších prostranstvích a mohou se dostat až k pobřežím a zaplést se do sítí na ryby, kde by se následně utopili. Tuleni také přenášejí parazity na ryby, a tak jsou některé kusy ryb nepoužitelné pro konzumaci.
Kromě tzv. udržování rovnováhy mezi druhy a vědeckými aspekty, lov tuleňů patří v Norsku k tradicím a kvůli finanční situaci norská vláda v posledních letech podporovala průmysl lovu tuleňů. Ohledně povolení lovu mláďat (mohou být lovena jen mláďata již opuštěná matkou, která ovšem mohou být stará pouze jeden týden, viz kapitola 2.1.3.). První rok tuleních mláďat je jejich největší přirozená úmrtnost. Stejné podmínky jsou i v Kanadě, Rusku a Namibii.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama