close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nový Zéland

8. června 2007 v 5:55 | Bibi |  ×Referáty×


ROZLOHA 270 534 km²
HLAVNÍ MĚSTO Wellington/ Te Whanganui-a-Tara (158 275 obyvatel) ,viz níže
POČET OBYVATEL 3 587 275 (červenec 1997), 13 obyvatel/ km²
ETNICKÉ SLOŽENÍ Evropané 74,5%, Maoři 9,7%, Asiaté 7,4%, přistěhovalci z ostrovů v Tichem oceánu 3,8% (85% obyvatel žije ve městech, 15% na venkově)
HLAVNÍ JAZYKY angličtina 90% (úřední jazyk), maorština, samojština, čínština, fidžijština, niueština aj.
MĚNA novozélandský dolar = 100 centů
EKONOMICKÉ ÚDAJE HDP na jednoho obyvatele je 14 700 USD
míra inflace je 1,3%
STÁTNÍ ZŘÍZENÍ konstituční monarchie v rámci Commonwealthu v čele s britským panovníkem zastupovaným generálním guvernérem; výkonná moc: britská královna, generální guvernér Michael Hardie Boys (od r. 1996), vláda; zákonodárná moc: jednokomorová Poslanecká sněmovna
POLOHA ostrovní stát v jižní části Tichého oceánu, 1600 km od Austrálie; tvoří ho: Severní ostrov/ Te Ika a Maui (114 470 km²), Jižní ostrov/ Te Wahi a Maui (150 660 km²) a další menší ostrovy
PRŮMYSL potravinářský, textilní, strojírenský, dřevozpracující; těžba ropy, zemního plynu, zlata, vápence a černého uhlí; o hospodářství se zmiňuji v samostatné kapitole
DOPRAVA 3913 kilometrů železnic, 92 200 kilometrů silnic, 111 letišť atd.
V této nedotčené zemi najdete nádherná horská pásma, divoké lesy, zvlněné pastviny a dlouhé písčité pláže. Na severním ostrově se nachází několik činných sopek a mnoho horkých pramenů a gejzírů. Nový Zéland je jednou z nejčistších oblastí světa.
Vyznačuje se vysokou životní úrovní a silně zakořeněnou tradicí. Roku 1893 se stal první zemí, která dala ženám volební právo.
Welligton
Se svými 350 000 obyvateli není největším městem (obr. č 6). K tomu, že se Welligton stal hlavním městem, mu dopomohla jeho centrální poloha. První osadníky sem přivezla loď Tory v roce 1840. Jméno Wellington společnost vybrala z vděku ke svému mecenáši vévodovi z Wellingtonu. Začátky byly těžké, dvakrát domy zničilo zemětřesení a jednou požár, ale město rychle rostlo a v roce 1865 převzalo od Aucklandu titul hlavního města. Wellington má kromě umístění ještě jednu podstatou výhodu oproti Aucklandu - jeden z nejlepších a největších přírodních přístavů na světě - Port Nicholson. Přístav dnes zaujímá 100 000 hektarů. Městem prochází linie zlomu, ležící na hranici tří tektonických desek, které jsou v pohybu. Město je tak vydáno na pospas zemětřesením a malé otřesy jsou zde velmi časté. V posledních 100 letech tu byla 3 velká zemětřesení, která si sice nevyžádala velké oběti na životech, ale škody na budovách byly velmi vysoké. Po těchto zkušenostech byly vydány přísné předpisy týkající se odolnosti proti zemětřesení, např. z důvodu zemětřesení jsou rodinné domky tvořeny lehkou dřevěnou konstrukcí, která je pružná.
Historii země jsem zařadila do jednotlivých kapitol.

GEOLOGICKÝ PŮVOD

Maorská legenda vypráví o Mauim, který využíval kouzel, aby k sobě nalákal obrovská hejna ryb. Jednou přemluvil své závistivé starší bratry, aby s jejich kánoí vypluli daleko od břehů Hawaiki, starobylé domoviny Maorů. Na širém moři potom na rybí hák, vyrobený z čelisti jednoho ze svých předků, chytil rybu tak velikou, že měla na sobě stromy, domy i lidi. Maui rozkázal bratrům, aby se ničeho nedotýkali, než se z Hawaiki vrátí s knězem, který by z ryby sejmul posvátnou kletbu. Chamtiví bratři však na jeho návrat nečekali a začali rybu rozřezávat a jíst. Ta se v agonii zmítala a kroutila, a tím se na ní vytvořily hory a údolí.
Tak byl, alespoň podle pověsti, vytvořen Severní ostrov, který svým tvarem připomíná rybu, pokud se podíváte na mapu Nového Zélandu ze strany, s pusou v zátoce u Wellingtonu, ocasem v protáhlém Northlandu a hřbetní ploutví na Východním mysu. Mauiho kánoe se stala Jižním ostrovem a její kotva ostrovem Stewartovým. Překvapující na celém mýtu je fakt, že Polynésané, kteří jej vymysleli, ve své době žádné mapy neměli.

Geologický původ Nového Zélandu není o nic méně dramatický. Oba hlavní ostrovy mají vysoké hory zvrásněné pohybem pacifické tektonické kry, která se zasouvá pod kontinentální indoaustalskou kru. Severní ostrov leží právě v místě, kde se obě tyto gigantické desky o sebe třou (subdukční zóna). Výsledkem je vulkanická činnost, která zde vytvořila obrovské sopky a termální oblasti. Jen v největším městě Aucklandu stojí přes padesát vulkanických hor, které už ani za sopky nikdo nepovažuje.


NÁRODNÍ PARKY

Na Novém Zélandu můžeme najít 13 národních parků a nespočet přírodních rezervací. Já se zde zmíním o třech nejznámějších NP, které patří mezi turisty k nejnavštěvovanějším oblastem v zemi.

Taupo, největší jezero Zélandu a největší kráterové jezero světa (616 km²), leží uprostřed vulkanické oblasti Severního ostrova. Většinou je jeho hladina klidná a průzračná, málokdy se nějak dramaticky zvlní (obr. č 1). Nic už neprozrazuje bouřlivé okolnosti, za kterých dávno vzniklo. Neskutečná erupce otřásla celým ostrovem asi před 25 000 lety. Právě tehdy vznikl obrovský kráter, který později zaplnily vody Taupa. Odhaduje se, že tato exploze naplnila vzduch 800 kubickými kilometry sopečného prachu. Celý Severní ostrov byl pravděpodobně zdevastován a jeho povrch pokrývala silná vrstva horkého jedovatého sopečného popela. V roce 181 zaznamenali v Číně a půl světa vzdáleném Římě silně ztmavenou oblohu a krásně zbarvený západ slunce - výsledek další gigantické exploze Taupa. Během několika minut do vzduchu rychlostí 900 km/h vystřelilo asi 300 km³ popelu a pemzy, sopečného skla, které úplně zničily veškerou flóru a faunu v okolí 500 km. Šlo o největší erupci, kterou svět zažil, a bylo jen štěstí, že v této době ještě nebyl Nový Zéland obydlen.
Dnes je Taupo a stejnojmenné město o 20 000 obyvatelích jedním z turistických center země a moderních aktivit od bungee jumpingu a parašutismu až po paragliding a vodní lyžování. Světovou proslulost však jezero získalo díky svým obrovským duhovým pstruhům. Většina zdejší pstruží populace pochází z jediné zásilky vajíček dovezené z kalifornské Ruské řeky. V čisté vodě Taupa se nezvykle rychle rozmnožili a dnes se tady každý rok koná světový pohár v chytání pstruhů.



Uprostřed Severního ostrova leží ohnisko novozélandské sopečné činnosti, která se navenek projevuje v podobě tří impozantních sopek: Tongariro, Ngauruhoe, Raupehu (tzv. Sopky velkého náčelníka). V jejich severním předpolí leží již výše zmíněné jezero Taupo a v jeho okolí tryskají ze země desítky gejzírů a horkých pramenů.
Celá tato oblast je vůbec prvním národním parkem založeným na NZ. Tongariro, jak se národní park jmenuje, v překladu znamená "unesen jižním větrem " a byl založen roku 1887 na ploše 800 km² (obr. č 3, 4, 14). Tehdy Te Heuheu Tukino IV., moudrý náčelník maorského kmene Ngati Tuwharetoa, věnoval britské koruně tři jmenované hory s podmínkou, že je bude možné využít jen jako národní park. Evropští osadníci v té době bezohledně zabírali půdu původních obyvatel pro své farmy a náčelník ve svém rozhodnutí viděl jedinou možnost záchrany pro kraj, který byl jeho kmeni posvátný po téměř tisíc let. Na tehdejší dobu šlo o muže s nesmírnou předvídavostí, který pochopil, že cena jeho země tkví v její neocenitelné kráse a historii. Jedinečnost tohoto parku ocenilo i UNESCO, když jej v roce 1993 zařadilo na seznam světového kulturního a současně i přírodního dědictví - jako vůbec první památku v obou těchto kategoriích. Dnes jde o jedno z nejpopulárnějších míst celé země a ročně se sem podívá přes milion návštěvníků. Všechny sopky leží na zlomové linii, která prochází napříč celým ostrovem.
Nejmohutněji působí sopečná hora Tongariro se sedmi krátery a výškou kolem 1970 metrů
(obr. č 5 -jeden z kráterů). Gejzíry a horké prameny od Taupa šplhají až na její úpatí, kde se rozkládá fantastická termální oblast Ketetahi Springs (obr. č 2). Gejzíry zde vystřelují horkou vodu, bahenní sopky tajemně bublají a žbluňkají. Z rozevřených puklin žlutě ojíněných usazeninami síry vycházejí horké plyny a všude kolem visí ve vzduchu štiplavý sirný pach. Erupce Tongarira nejsou časté, ale zato mohutné a nejednou se otvírají nové krátery.
Podlouhlý Raupehu, jehož stáří se odhaduje na 2 miliony let, je nejvyšší horou Severního ostrova s výškou 2797 metrů. Na jejím vrcholu leží po celý rok sníh a v kráteru se skrývá jezero z tajícího ledu (obr. č 8). V roce 1953 se hráz tohoto jezera nečekaně protrhla. Proud vody, bahna, kamení a kusů ledu se valil po úbočí až do nížin, kde záplava strhla železniční most. Následně došlo ke srážce vlaků a usmrcení 151 cestujících. Celoročně zasněžené svahy Raupehu patří k oblíbeným a hojně využívaným lyžařským terénům, kde však nebezpečí nikdy nepomíjí. Naposledy dal o sobě Raupehu vědět v roce 1996, když až do výšky 18 kilometrů vyletěly tuny kamení a popela, které zasypaly sjezdovky na svazích sopky a odepsaly tak lyžařskou sezónu na celý rok.
Ngauruhoe, poslední ze zmíněných sopek, je nejmalebnější a také nejmladší. Vznikla zhruba před 2500 lety (obr. č 7). Jde o klasický stratovulkán (vrstevnou sopku) se strmým kuželem, na jehož vrcholu je kráter o průměru 400 metrů. Od konce 30. let 19. století, kdy se na Nový Zéland začali stěhovat první Evropané, existují doklady o její neustálé činnosti. Jednou za čas na sebe upozorní chrlením popela, který sype na okolní krajinu. Naštěstí méně často dojde k opravdovému výbuchu. V roce 1954 vytryskla do vzduchu fontána rozžhavené lávy, která podle očitých svědků hučela a řinčela. Časté erupce mění i tvar hlavního kráteru, v němž vznikají a obměňují se druhotné menší kuželové jícny. Sníh leží na vrcholku hory jen v zimě.
Podle Maorských legend přinesl vulkanickou činnost na Severní ostrov tohunga, což je označení pro kouzelníka, který se jmenoval Ngatoro-i-rangi. Ten se prý vydal z domova v teplé Polynésii směrem na jih, až došel na Severní ostrov, kde spatřil zasněžený vrcholek. Rozhodl se na něj vystoupit i se svou otrokyní Auruhoe. Ostatním členům své družiny přikázal, aby po dobu jeho nepřítomnosti drželi půst. Ngatorovi druzi neposlechli, půst porušili a rozhněvaní bohové seslali na horu sněhovou bouři, která měla oba odvážlivce usmrtit. Ngatoro se z posledních sil obrátil modlitbami k bohům. Ti se slitovali a poslali na horu oheň, jehož teplo mu vrátilo život. Na záchranu Auruhoe bylo už pozdě. Ngatoro svrhl její tělo do kráteru, který dnes nese její jméno.
Všechny tři sopky byly pro Maory posvátné. V jeskyních na jejich úbočích pohřbívali své náčelníky a všechny se staly součástí jejich legend a náboženských představ. Nikdy na ně nevystupovali a sněhová pole na vrcholech byla prostě tabu.

Milford Sound, Milfordský fjord, je nejkrásnější za úsvitu dne, kdy jsou vrcholky hor zahaleny v mlžném oparu a moře je sytě modré. Někdy je dokonce považován za osmý div světa. Nachází se v národním parku Fiordland, který je se svou rozlohou 1,2 milionů hektarů vůbec největším v celé zemi. Zároveň je součástí Te Wahipounamu, jihozápadní oblasti čtyř národních parků, které UNESCO zařadilo na svůj seznam, stejně jako Taupo. Většinu zdejší úchvatné scenérie - strmých hor a hlubokých fjordů - tady během posledních několik tisíc let vytvořilo, zemětřesení, sopečné erupce a hlavně ledovce (kdysi až 2000 metrů hluboké), které za 2 miliony let vydlabaly hluboká údolí, jezera a fjordy. Podobně jako na západním pobřeží Zélandu jde také o jedno z nejdeštivějších míst světa. Průměrný úhrn srážek tady dosahuje 8000 mm za rok. Střediskem parku je město Te Anau ležící u stejnojmenného jezera. Oblast novozélandských fjordů objevil v roce 1770 kapitán James Cook, ale nádherný Milfordský fjord mu zůstal utajen, protože jeho úzké skryté ústí minul. Z fjordů vyhloubených pobřežními ledovci je nejdelší Thomson Sound (40 km), na který se na jihu napojuje svým rozvětveným ústím Doubtful Sound (Nerozhodný). Ovšem přímo světovou proslulost si získal Milford Sound o délce 15 km, z jehož strmých skalních stěn padají vodopády. Jméno mu dal ve 20. letech 19. století Walesan John Grono po svém rodném městě Milford Haven v jižním Walesu. Maorové, kteří už několik let chodili na pláž v Anitině zálivu poblíž ústí fjordu sbírat zelené nefritové oblázky, mu říkali Piopio-tahi, Osamělý drozd. Toto zvláštní jméno je opět spojeno s legendárním hrdinou Mauim, který chtěl od Bohyně smrti získat pro lidstvo nesmrtelnost. Miloval se s ní, když usnula, ale ráno, dříve než stačil odejít, probudil bohyni zpěv drozda. A ona v hněvu rozdrtila Mauiho svými stehny. Nešťastný pták odlétl do Milfordského fjordu a žil tam osaměle v pokání. Bohyně prý vypustila v tomto fjordu, v místě zvaném Mys muchniček, tento protivný bodající hmyz. Asi v polovině fjordu se u jižního břehu přímo z moře zvedá 1710 metrů vysoká hora Mitre Peak (obr. č 9). Jméno jí dal roku 1851 kapitán britského námořnictva J.L Stokes, velitel průzkumné lodě Archeon, protože se podle jeho názoru vrcholek hory podobal biskupské mitře. Většina hor v okolí Milfordského fjordu a také jižní svahy Mitry jsou porostlé deštným lesem. Dešťové srážky jsou tu bohaté, téměř nejvyšší z celého území Nového Zélandu. Časté deště také překrývají skalní stěny příležitostnými závoji vodopádů, do nichž se někdy vítr opírá takovou silou, že vlají ve vzduchu. Nevyšším vrcholem oblasti je Mt. Pembrok (2065 m), jehož vrchol je vždy pokrytý sněhem. Mnohé vodopády jsou ovšem stálé, například vodopád Sterlingův, který padá z výše 146 metrů do fjordu mezi dvěma zajímavě tvarovanými skalami Lvem a Slonem. Patnáctimetrový Bowenův vodopád zase kaskádovitě klesá do moře ve dvou větvích. Všechny tyto vodopády jsou ovšem jen tenké stružky ve srovnání s vodopádem Sutherlandovým, který na samém konci fjordu padá ve třech kaskádách z jezera Quill do hloubky 580 metrů a končí v Arthurově řece. Donald Sutherland, který vodopád objevil při hledání zlata, poprvé navštívil Milfordský fjord v 60. letech 19. století jako lovec tuleňů. Ve fjordu zůstal do roku 1919, kdy ve věku osmdesáti let zemřel. Dva roky zde žil sám, potom se k němu přidal přítel John Mackay. Společně objevili v listopadu 1880 vodopád, kterému dali Sutherlandovo jméno. V roce 1888 pověřila vláda provincie Sutherlanda, aby ke "svému" vodopádu proklestil cestu. Když začalo mapování zpřístupněného území, Will Quill, jeden z mladých zeměměřičů, vystoupil až k vrcholu vodopádů a uviděl za ním jezero, které dnes také nese jeho jméno. Quill rok nato zahynul při pádu z nedalekého Gertrudina sedla. Cesta, kterou Sutherland proklestil se dnes nazývá Milford track (obr. č 10, 11, 12). Tato proslulá turistická trasa je snad nejkrásnější túrou v celé zemi (a podle mnoha lidí na celém světě). Trasa dlouhá 54 km kopíruje také cestu, kterou kdysi místní Maoři chodili dobývat naleziště jadeitu. Vede od jezera Te Anau (obr. č 15) hustým lesem skrz hluboká údolí k pobřežním fjordům. Kvůli přílišné popularitě musela správa národních parků počet návštěvníků na Milfordu omezit. Cesta je rozdělena na 4 denní úseky, spí se ve třech chatách a jít se musí jen jedním směrem. Na každém úseku může projít denně maximálně 40 lidí. Donald Sutherland se v roce 1890 oženil s krajankou ze Skotska, ovdovělou Elizabeth Samuelovou. Ukončil dobrodružný život a stal se hoteliérem. Svůj hotel si manželé postavili na konci Milfordského fjordu a nazvali jej podle severního skotského mysu John O'Groats. Půvab tohoto místa spočívá v jeho opuštěnosti. Před 30 lety byl Milford autem nedostupný. Dnes sem již vede úzká a klikatá asfaltka.
Nefrit, kterému Maorové říkají poumanu, je velice houževnatý, vydrží tlak až 8000 kg na centimetr čtvereční a navíc je pružnější než ocel. Pro malou tvrdost se už od doby kamenné zpracovával po celém světě na ostré zbraně i na ozdobné předměty. Maorové si zvlášť cenili o něco měkčí zelený nefrit tangiwai, s černými grafitovými skvrnami ve tvaru kapiček vody. Považovali je za černé slzy a vyráběli z takových kamenů hlavně amulety tiki, znázorňující maorské předky. Podle maorské pověsti jsou ty skvrny slzy drozda, který neúmyslně zradil legendárního lidového hrdinu Mauiho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petr Petr | Web | 27. srpna 2010 v 23:19 | Reagovat

http://www.cestananovyzeland.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama